Každý heterosexuální pár vstupující do manželství s myšlenkou zplození dětí je přesvědčen o tom, že nejlépe naplní účel manželství včetně výchovy svých dětí, tedy, že oba budou dítětem nejlepšími rodiči. V ideálním a nejčastějším případě vytvoří rodinu a počnou vlastní dítě. Pokud dítě počít nemohou, využijí některé páry početí dítěte prostřednictvím umělého oplodnění anebo náhradního mateřství. Tento způsob početí dítěte je v novele zákona o Manželství uzpůsoben také nově pro stejnopohlavní páry. Nikoliv jako forma léčby neplodnosti, nýbrž jako „plnění přání a chtíčů“ homosexuálním párům.
Ve využití této náhradní možnosti početí dítěte je mezi heterosexuálními páry a páry stejného pohlaví obrovský rozdíl. Heterosexuální páry této možnosti využívají z ryze zdravotních důvodů. V případě, že by u nich nějaká zdravotní komplikace nebránila v přirozeném početí dítěte, by byly schopni dítě počít přirozenou cestou. U párů stejného pohlaví se jedná zcela jen o důvod naplnění vlastních přání, kdy takové osoby nejsou nikdy schopni přirozenou cestou dítě společně počít. Reprodukční kliniky tedy umožňují v indikovaných případech léčbu neplodnosti za pomoci náhradní matky, nevyplňují ale vlastní přání mít dítě žádným skupinám osob jen na základě jejich přání. Jinými slovy, je obrovský rozdíl mezi tím, jsou-li technologie umělého oplodnění používány jako léčba nebo je aplikováno u jinak zcela zdravých osob.
Uzákoněním manželství pro všechny se z náhradního mateřství jakožto formy léčby neplodnosti stane sociální služba typu „tvorba dětí na zakázku“. Jedná se o degradaci přirozené reprodukce na úroveň reprodukce umělé, protože se tyto způsoby početí dítěte společensky staví na stejnou úroveň. Zatímco heterosexuální páry v reprodukčním věku potřebují dárcovské buňky výjimečně, a dá se to považovat za léčbu nemoci, osamělé osoby, homosexuální páry, či heterosexuální páry mimo reprodukční věk je potřebují vždycky. O tom však v Důvodová zpráva k novele mlčí.
Pro každé dítě a člověka obecně je v životě důležitá otázka jeho původu a identity, kterou mu zaručuje mezinárodní Úmluva o právech dítěte. Dítě má právo znát své rodiče kvůli správnému vývoji své identity. Navrhovatelé novely zákona tento fakt naprosto ignorují. Institut manželství poskytuje ochranu, prostor a podmínky lidem, u kterých lze předpokládat, že jsou překážkou ke zjištění původu dítěte. Každé dítě podle mezinárodní Úmluvy o právech dítěte Článku 7, odstavce 1 „je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“
I když se stávají případy, kdy dítě nikdy své pravé nebo biologické rodiče nepozná, tak institut manželství nikdy nepředpokládal a v současném době ani nepředpokládá, že by dítěti ještě před jeho samotným početím bylo záměrně a plánovitě odepřeno právo znát vlastní původ a své rodiče, tedy osoby, které ho zplodili, a též jim neodpírá právo žít s otcem a matkou – ať už vlastními nebo nevlastními. Jediný rozdíl od náhradní rodinné péče je ten, že zde se dítě pro budoucí rodiče cíleně vytváří, kdežto v náhradní rodinné péči už tu dítě je.
Manželství pro všechny právo dítěte na to znát svůj původ ignoruje, a to především možností početí dítěte formou umělého oplodnění a náhradního mateřství. Vlastní matka se musí totiž v těchto případech vzdát rodičovských práv, aby bylo dítě takzvaně právně volné a nikdo nemůže stejnopohlavní pár nutit k tomu, aby dítěti o biologické matce – nebo otci – poskytl informace týkající se jeho původu. Tato skutečnost není v novele zákona vůbec zmiňována.
Nadále v případech stejnopohlavních párů upírá dětem ještě před jejich početím právo vyrůstat v přirozeném domácím prostředí, kde výchovnou funkci a výchovný vzor plní muž a žena a kde je vývoj dítěte po celou dobu ovlivňován oběma vzory. A vzhledem k tomu, že se drtivá většina dětí rodí heterosexuálních, je pro ně takové prostředí naprosto nejlepší a nezaměnitelné. Zejména u homosexuálních párů, které se rozhodnou využít služeb reprodukčních klinik a dítě počít formou náhradního mateřství, je dítěti dopředu upřeno žít a vyrůstat s matkou, o čemž je rozhodnuto ještě dříve, než k faktickému početí dítěte dojde.
Nutno ještě dodat, že minimálně po morální stránce nemá nikdo právo dítěti upírat jeho právo na vlastní matku. Manželství pro všechny toto právo dítěti jednoznačně upírá.