Lesbické ženy nemají v Německu nárok na úhradu léčby neplodnosti. Spolkový sociální soud tak zamítl stížnost jedné lesbické ženy. Jiná situace je u manželských heterosexuálních párů. Německý soud tak postavil biologii nad LGBT ideologii a potvrdil, že neplodnost není to samé jako přání a chtíče LGBT pořídit si dítě.
Je samozřejmé, že mediální ohlas je v případě tohoto rozsudku utlumený. Pouze v komunitě LGBT reagovali překvapivě chladně a psali o „právech“, která jim byla opět omezena.
O co se vlastně jedná? Lesbická žena se pokusila požádat o proplacení umělého oplodnění ze zákonného zdravotního pojištění. Žalobce se dovolával „nerovného zacházení“, neboť právní úprava je taková, že možnost takových dotací mají pouze heterosexuální páry. Zákon stanoví, že dotaci na umělé oplodnění lze poskytnout pouze v případě, že je založeno na sloučení „vlastních“ spermií a vajíček. Lesbické páry se na druhou stranu musí uchýlit k cizím spermiím, aby realizovaly svou touhu mít děti.
Této právní úpravě se soud svým rozsudkem podřídil. Z manželství osob stejného pohlaví, jak uvedla v odůvodnění rozsudku, nevyplývá povinnost „kompenzovat reprodukční biologické limity takového manželství prostředky zákonného zdravotního pojištění“. Společnost tedy neručí za vlastní znevýhodnění v oblasti produkce dětí, které vzniká, když se dvě ženy rozhodnou vstoupit do vzájemného vztahu. Tak stručně a tak jasně staví Spolkový sociální soud na své místo ideologické zasahování státu do rodin.
Ve skutečnosti by rozsudek Spolkového sociálního soudu měl způsobit značný rozruch. Protože v několika větách odhaluje podvod, na kterém je založeno manželství povolené pro všechny z roku 2017 (Ehe für Alle – Manželství pro všechny). Bez ohledu na to, kolik zákonů a nařízení může stát uzákonit ve smyslu genderové ideologie: limity, které nám příroda a biologie stanovily, nepřekonáme pouhou silou vůle.