Česká republika stojí před ratifikací Istanbulské úmluvy, celým názvem „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“. Neoddělitelnou součástí Istanbulské úmluvy je Důvodová zpráva Rady Evropy, která podrobně vysvětluje každý odstavec Istanbulské Úmluvy a uvádí přesné postupy, jak Istanbulskou úmluvu provádět. Potírání násilí na ženách a domácího násilí je v Istanbulské úmluvě postaveno na genderové ideologii nebo také genderovém mainstreamingu, kde se v obou dokumentech tento termín vyskytuje 154 krát. Istanbulská úmluva tedy primárně řeší implementaci genderové ideologie do národní legislativy a do Ústavy a ochrana žen před domácím násilím je pouze druhotnou záminkou k dosažení tohoto záměru.
Ratifikace Istanbulské úmluvy je dále nepřijatelná i proto, že:
- a) ideologicky a politicky indoktrinuje děti již v předškolním věku
- b) diskriminuje rodiče, a to jak ženy-matky, tak otce-muže tím, že jim omezuje právo na výchovu svého dítěte
- c) diskriminuje muže ještě před tím, než je prokázána jejich vina ze spáchání násilí na ženě
- d) zásadně zasahuje do azylové politiky
- d) a zavádí kontrolní mechanismus správného provádění smlouvy, tedy implementace genderového mainstreamingu do naší legislativy, kontrolním orgánem GREVIO
Istanbulská úmluva I. díl – Genderový mainstreaming
Genderový mainstreaming
Jak bylo řečeno, cílem ratifikace Istanbulské úmluvy primárně není řešení problematiky násilí na ženách, ale zavedení ideologie zvané genderový mainstreaming do národní legislativy.
V Preambuli Istanbulské úmluvy je uvedeno, že: „násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, které vedly k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen ze strany mužů, a bránily ženám v plném rozvoji a že násilí na ženách je ze své strukturální povahy násilím založeným na pohlaví a že násilí na ženách je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům„, důvodová zpráva potom toto tvrzení v odstavci 25. potvrzuje a v odstavci 27. uvádí, že: „násilí na ženách, včetně domácího násilí páchaného na ženách, je výrazným fenoménem pohlaví„. Ideologická teorie „genderově podmíněného násilí na ženách, tedy, že na ženě je pácháno násilí proto, že je žena, je v důvodové zprávě dále obsažena v dalších 16. odstavcích (42, 43, 44, 48, 55, 56, 109, 132, 298, 299, 310, 311, 314, 316, 317, 321) a v samotné Istanbulské úmluvě dále v článcích 2. odstavci 2, 3. písmenech a), c) a d), a v článku 18. odstavci 3.
Jedná se samozřejmě o nesmysl, protože mezi muži a ženami s výjimkou feministek bytostně nenávidějících muže žádný boj neprobíhá. V naprosté většině je to právě rodová rozdílnost, díky které vznikají heterosexuální partnerské vztahy, které přecházejí v rodiny s dětmi. V rámci pohlavních rozdílů se ve vztazích muži s ženami vzájemně doplňují a harmonizují společné soužití. Pokud se vyskytnou problémy, tak původcem problémů v rodinách a partnerských vztazích potom může být jak muž, tak ale i žena, což Istanbulská úmluva naprosto popírá. Pokud by bylo tvrzení, že „násilí na ženách, včetně domácího násilí páchaného na ženách, je výrazným fenoménem pohlaví„, tak by lidstvo již zřejmě dávno vyhynulo.
V Článku 3. písmene c. Istanbulské úmluvy se pohlaví jednotlivce popisuje jako společenský konstrukt, nikoliv jako biologický fakt. Důvodová zpráva v odstavci 43 pohlaví definuje následovně: „V kontextu této úmluvy pojem pohlaví založený na dvou pohlaví mužů a žen vysvětluje, že existují také společensky postavené role, chování, činnosti a atributy, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy a muže. Výzkum ukázal, že určité role nebo stereotypy reprodukují nežádoucí a škodlivé postupy a přispívají k tomu, aby bylo násilí páchané na ženách přijatelné. Aby čl. 12 odst. 1 překonal takové genderové role, rámcuje eradikaci předsudků, zvyků, tradic a jiných postupů, které jsou založeny na myšlence podřadnosti žen nebo na stereotypních rolích pohlaví jako obecné povinnosti předcházet násilí.“
Jako prevenci a potírání genderově podmíněného násilí potom mají podle Článku 12., odstavce 1. Istanbulské úmluvy státy „přijmout nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“, a Důvodová zpráva tento článek ještě v odstavci 85. doplňuje o povinnost „přijmout opatření, která jsou nezbytná k podpoře změn mentality a postojů.“
Je skutečně nutné měnit mentalitu a postoje celé společnosti ?
Česká republika násilí mužů na ženách opatřeními, která mění mentalitu a postoje společnosti a opatřeními k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování, zejména potom vymýcení předsudků, obyčejů a tradic nemusí, protože se u nás násilí na ženách postavených na tomto ideologickém konstruktu, na rozdíl od některých mimoevropských zemích třetího světa a paralelně fungujících společnostech západoevropských zemí nevyskytuje. Nerovnocenné rozdělení síly, případně jakákoliv rozdílnost v pohlaví, není hlavním důvodem násilí. Hlavní příčinou násilí není pouze rozdílnost v pohlaví – jedná se spíše o výjimku – , jak nepravdivě a ideologicky tvrdí Úmluva, ale zvláště jiné aspekty a vlivy jako jsou například alkohol, drogy a jiné závislosti, problematická finanční situace, stresové zátěže, psychické poruchy, depresivní stavy a mnohé jiné záležitosti. V některých zemích zejména třetího světa je nerovnocenné postavení žen a mužů podporováno tamními zvyklostmi vycházejícími například z náboženství nebo totalitního ideologicky vedeného politického režimu. V některých zaostalých zemích je dokonce uzákoněno, což je zde primárním důvodem páchání násilí na ženách, nikoliv jak ideologicky tvrdí Istanbulská úmluva proto, že žena je ženou.
V souvislosti s genderovou ideologií je nesporné, že snahou ratifikovat Istanbulskou úmluvu není ochrana žen před domácím násilím, ale že se jedná ideologickou přeměnu společnosti. Důkazy najdeme přímo ve třech článcích Istanbulské úmluvy a s nimi souvisejících osmnácti odstavcích její Důvodové zprávy.
S Istanbulskou úmluvou k genderovým kvótám
Evropský parlament 15. února přijal zprávu oficiálního feministického Výboru FEMN, která se týká genderových kvót na dosazování uchazečů do vedoucích a rozhodovacích pozic. I když je tato zpráva legislativně nezávazná, tak braniborský zemský parlamentu v Německu tyto genderové kvóty právě v duchu této zprávy uzákonil. Zpráva feministického Výboru FEMN se samozřejmě odkazuje i na Istanbulskou úmluvu. V Braniborsku tedy musejí politické strany vybrat stejný počet mužských i ženských poslanců bez ohledu na osobní schopnosti jednotlivce.
I přes ratifikaci Istanbulské úmluvy s v Berlíně rozhodne o 6000 nucených sňatcích
Vedoucí berlínského krizového centra pro dívky a mladé ženy Papatya paní Eva Kaiser ve svém rozhovoru pro německý mainstream uvedla, že se v berlínské městské části Neukölln dohodne a nebo zrealizuje ročně na 6000 nucených sňatků, kde oběťmi jsou v drtivé většině mladé ženy a dívky. I když Německo Istanbulskou úmluvu již dávno ratifikovalo, její provádění jakoby se muslimským paralelním společnostem vyhýbalo.
Pohlavní a sexuální rozmanitost ve školkách u dětí ve věku 3-6 let
Na druhou stranu klade berlínský senát vysoký důraz na protlačování genderové ideologie do vzdělávacích zařízení. V minulém roce vydal příručku pro pedagogy mateřských škol pracující s dětmi ve věku od tří do šesti let s názvem „Murat hraje princeznu, Alex má dvě matky a Sophie se nyní jmenuje Ben“. Jedná se o příručku, podle které mají například učitelé a učitelky hrát s dětmi hry s genderově nestereotypními rolemi. Koneckonců, sama příručka nese podtext „Sexuální a pohlavní rozmanitost v inkluzívní pedagogice jako téma u dětí předškolního věku“.
Istanbulská úmluva drasticky zasahuje do práv rodičů. Jak a jakým způsobem, o tom bude příští článek.