Daniela Kovářová 1. díl: Istanbulská úmluva zavádí nerovnost mezi pohlavími a „nadrovnost“ žen. Pokud by žena obvinila muže, nemá šanci a nevyšel by z vězení. Istanbulská úmluva – nebo přesněji Úmluva rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Opravdu není mnoho mezinárodních smluv, které vyvolaly ve společnosti tolik rozruchu, dohadů, hádek a vášní. Úmluvě jde prý podle tvůrců především o práva žen, o obnovené volání po větší rovnosti mezi ženami a muži, jelikož násilí proti ženám má své nejhlubší kořeny v nerovnosti mezi pohlavími ve společnosti, a kultura tolerance a popírání ji nadále přiživují. Tolik citace. Násilí vůči ženám pak bere jako kulturně danou formu diskriminace. Jinými slovy, laicky převyprávěno, vlastně říká: „Vaše kultura je špatná a měli byste ji změnit.“ Feministické neziskovky se velmi snaží, aby úmluva byla plně ratifikována a abychom byli povinni podle ní upravit náš právní řád. Co by to ale znamenalo? Zajistila by tato úmluva skutečně lepší a větší ochranu žen, nebo by byla závěrečným probořením všech základů společnosti s nedozírnými následky, jak o tom hovořil ve svém slavném svatováclavském kázání pan profesor Piťha? Mají pravdu církve, které o Istanbulské úmluvě hovoří jako o porušení základního právního principu, který je zakotven ve všech právních řádech vyspělých a civilizovaných zemích, a to je princip presumpce neviny? O tom a mnohém dalším hovoříme s právničkou, spisovatelkou, advokátkou se specializací na rodinnou problematiku, bývalou ministryní spravedlnosti ČR a nyní prezidentkou Unie rodinných advokátů, paní Danielou Kovářovou. Celý rozhovor, včetně textového přepisu, https://www.kupredudominulosti.cz