Odhad Eurostatu však vychází z předpokladu, že všichni imigranti budou pracovat a platit daně. Ten je už dnes mírně řečeno teoretický, protože v některých evropských zemích imigrace přestala být čistým ekonomickým přínosem a stala se zátěží, když nezaměstnanost v imigrantských komunitách několikanásobně převýšila míru nezaměstnanosti domorodců.
Již uprostřed roku 2009 zjistili Dánové, že projekt běží plnou parou – ve spolupráci s vládou, tajně, bez informování veřejnosti, s absolutním mlčením médií. „Euro-Med“ pokročil k vytváření nové „Velké EU“ v hranicích podobných Římskému impériu, včetně společenské akceptace islámu. Například americký odborník na islám profesor Bill Warner sice varuje, že toto náboženství se nikdy nevzdává a nepřizpůsobuje, nýbrž vždy usiluje o nadvládu. A že tudíž „Euro-Med“ směřuje k definitivnímu konci západní civilizace v Evropě během jedné generace. Zatím nebyl vyslyšen.
Základem projektu „Euro-Med“ je dohoda o euro-středomořském partnerství z Barcelony v listopadu 1995. Podepsaly ji všechny tehdejší členské státy EU plus Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Jordánsko, Palestina, Sýrie, Libanon, Turecko a Izrael. Lisabonskou smlouvou její platnost přešla automaticky i na nové členy EU. Dle dohody se státy zavazují zavést od roku 2010 politické partnerství, kulturní partnerství, volný obchod, ekonomickou integraci, volný pohyb a zvýšený rozpočet finanční pomoci partnerským islámským zemím.
Jednou z nejdůležitějších a nejaktivnějších institucí „Euro-Med“ je vzdělávací nadace Anna Lindh Foundation, kterou v roce 2005 společně založily Arabská liga, EU a UNESCO. Její kulturní politikou, jak ji vysvětlil tehdejší šéf Traugott Schoefthaler, je „útočit na stereotypy, předsudky a ignoranci a měnit každodenní žurnalistiku“, aby prosazovala „mezikulturní porozumění“. Rozvíjet „mezikulturní dovednosti novinářů, školáků a umělců, řídit výstavy a kulturní produkce a školit učitele, aby jejich učení bylo multikulturní“.
K tomuto účelu EU uzavřelo smlouvu o spolupráci s islámskou vzdělávací, vědeckou a kulturní organizací ISESCO, jejímž vyhlášeným programem je šířit islámské myšlení a životní styl v celém světě. V Žádná reciproční propagace křesťanské kultury v islámských zemích ze zdrojů EU však neprobíhá, je to tažení jednosměrné.
Hrozí tedy tisícileté temno? Zatím přišlo minimálně mediální zatmění …