25. listopad je mezinárodním Dnem proti násilí. V tento den se letos konaly mohutné demonstrace v Paříži, Římě a Bruselu. V Bruselu se demonstrace zúčastnila i právnička z LGBT politické neziskové organizace PROUD a Jsme Fér! Adéla Horáková. Evropský kontinent přitom patří k místům s nejnižším počtem případů domácího násilí a násilí páchaného na ženách. V západních státech Evropy dochází k násilí na ženách a potlačování práv žen zejména v přistěhovaleckých komunitách s odlišným náboženským vyznáním a kulturou. Zde je ale Istanbulská úmluva naprosto neúčinná.
Zrovna v ten den náhodou či záměrně bylo v Bruselu v Evropském Parlamentu jednání k Istanbulské úmluvě, protože Brusel nás chce oklikou do IU zatáhnout.
Europoslanec MUDr. Ivan David psal ten den na svém FB profilu:
„Na programu pléna Evropského parlamentu, které začalo 25. 11. večer, bylo navrženo zahájení přístupu EU jako celku k Istanbulské úmluvě. V tuto chvíli to z čistě právního hlediska není možné. Národní parlamenty 3 zemí – ČR, Slovenska s Maďarska tuto úmluvu neratifikovaly. Podle článku 218 Smlouvy o fungování EU může EU jako celek přistoupit k nějaké mezinárodní smlouvě jen pokud to jednomyslně schválí všechny členské státy. Což v tomto případě vlády 3 zemí udělat nemohou, protože k tomu nemají souhlas svých parlamentů. Jménem frakce ID budu žádat o přezkoumání právního základu a přerušení procesu přistupování EU jako celku do doby, než parlamenty všech členských zemí EU ratifikují. Minimálně do doby, dokud v Maďarsku vládne Viktor Orbán, tato situace nenastane.“
Jak vidíme podle fotek na profilu Adély Horákové, byla to akce zejména aktivních feministek hojně podpořená LGTB komunitou.
Ale jak je to opravdu s domácím násilím ve světě?
Zpráva UN WOMEN 2019 (organizace OSN pro ženskou problematiku), kde rodinu prezentují jako „dark place for women“ (temné místo ženy), oslavují rozvody, potraty, LGTB, sex mladistvých a sexualizaci dětí jako to nejlepší co ženy potkalo, kdy zároveň kritizují, že ART (umělá oplodnění) jsou komerční záležitost a nemá tak k tomu snadný přístup každá singl žena, která si „zrovna zamane“, což je podle nich samozřejmě diskriminační. Je to zpráva zcela ve feministickém duchu, není to žádná prorodinná organizace.
Mapa nám zobrazuje násilí na ženách 15-49 let vystavených fyzickému nebo sexuálnímu, současného či bývalého intimního partnera v předchozích 12 měsících (rok 2017), celkem v 106 zemích a oblastech, které tvoří 54,4 zemí a 50% populace žen a dívek.
Zde vidíme, že Evropa je na tom nejlépe. Neměly by se tyto organizace spíše zaměřit na oblasti, kde je procento násilí páchaného na ženách vyšší, když už tak bojují za ženy? Kde berou feministky takové statistiky? Již podle měst, kde se demonstrovalo vidíme, že se jedná o země a města s vysokými počty migrantů. Zcela konkrétní nedávný případ z 21.8.2019:
Nedávný případ v Limburgu vyvolal rozruch, kdy muž nejprve přejel ženu a pak ji zabil sekerou. Muž je údajně německý občan původem z Tuniska. Jeho oběť rovněž byla Tunisanka.
Po celé západní Evropě dochází k nárůstu počtu násilných trestných činů. Mezi hlavní viníky tohoto stavu odborníci zahrnují migrační krizi, která vrcholila roku 2015, kdy jen do Německa přišlo přes jeden milion migrantů. Výzkumy prováděné v západní Evropě poukazují i na skutečnost, že druhá generace migrantů některých národností se dopouští více násilných trestných činů ve srovnání s jejich rodiči.
Počet znásilněných žen ve Francii stoupá poslední roky z roku na rok přímo dramaticky. V současnosti je tam průměrně každých 6 minut jedna žena nebo mladá dívka obětí znásilnění nebo pokusu o znásilnění.
Francouzský tisk ale zamlčuje, že tento trend souvisí s postupující islamizací Francie a s tím, že velká část muslimů pokládá evropské křesťanky jen za lehkou sexuální kořist, tedy za ženy, které jsou vyzývavé a promiskuitní.
V minulém roce bylo ve Francii podle údajů Le Figaro 112 800 žen buď znásilněných nebo obětí pokusu o znásilnění.
Západní země však mají jiný problém. V tzv. „no-go zónách“ státní právo prakticky neplatí. V přistěhovaleckých čtvrtích vládnou nikoli státní nebo obecní úřady a policie, ale kriminální gangy. Na mnoha místech je používáno islámské právo šaría. A vynucují ho nezákonné šarijské hlídky, které terorizují obyvatelstvo.
Jen těžko si lze představit, jak západní státy hodlají Úmluvu zavést v těchto no-go zónách. To by fakticky bylo možné pouze v případě ústavního zákazu islámu a za pomoci masivního nasazení policie a armády v režimu výjimečného stavu a stanného práva, respektive při vyhoštění velkého množství muslimů, kteří v no-go zónách žijí. Jenže řada z nich má již občanství dané země, takže je vyhostit nelze. Problém představují i komunity imigrantů ze zemí subsaharské Afriky. Právě mezi nimi je dodnes prováděna ženská obřízka. Stejně jako vraždy „ze cti“. A bohužel i v Evropě. Tento praktický problém Úmluva řešit neumí. Z nějakých genderových učebnic si muslimové i Afričané udělají leda tak táborák.
Tyto problémy v západoevropských zemích může Úmluva naopak ještě zhoršit
V kapitole VII. je zakotveno, že násilí na ženách má patřit k důvodům, kvůli nimž má být poskytován azyl. Samo o sobě by na tom nebylo nic špatného. Je pravda, že v řadě zemí s islámským státním zřízením má režim podobu totalitní diktatury. Za nenošení šátku může být žena ukamenována. Za politické aktivity oběšena. Takové ženy by jistě zasloužily ochranu. Problém je ovšem v tom, že toto ustanovení v kombinaci s dalšími ustanoveními migračního a azylového práva může být v případě použití bez jakéhokoli omezení – např. vynětí z práva na slučování rodin – použito vůči evropským zemím jako „migrační zbraň“. Írán, Saúdská Arábie a další islámské diktatury by mohly vyslat do Evropy miliony žen s úkolem žádat o azyl. Ten by jim podle Úmluvy byl udělen. Následně by si požádaly o sjednocení rodin. A v tu chvíli bychom v Evropě mohli mít i pachatele násilí na ženách. Prakticky celý muslimský svět. Který je ovšem k ženám nepřátelský a ženy považuje za méněcenné bytosti.
Kdo nejvíce vítá migranty? Feministky a jejich neziskové organizace. ČŽL sdružuje různé neziskové organizace, mimo jiné také Sdružení pro integraci a migraci (lidskoprávní nezisková organizace, která hájí práva migrantů a uprchlíků v České republice již od roku 1992. Její činnost spočívá zejména v bezplatném právním, sociálním a psychosociálním poradenství, které poskytuje všem migrantům a migrantkám bez ohledu na jejich pobytový status. „Uprchlíci vítejte“.)
Nejsou jejich kroky protichůdné? Vítají ty, kteří se podílí na násilí páchaném na ženách. Bojují proti násilí a jdou mu přitom vstříc? My odmítáme jakékoliv násilí na komkoliv.
„Stávající legislativa je dostačující, Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme, stačí naše zákony dodržovat, násilí hlásit a trestání vymáhat.“ (JUDr. Daniela Kovářová)