Setkání s Ninou je vždy zážitek, protože do detailu zná problém Istanbulské úmluvy a genderové ideologie a dovede výstižně popsat daný problém. Asi je to tím, že je učitelka. Odpověděla na pár otázek:
A proč vlastně Istanbulská úmluva?
Istanbulská úmluva mě zmobilizovala hned z několika důvodů: je nespravedlivá k mužům, nebezpečná výchově dětí, rozkladná v udržení vztahů v práci i doma a patří k dokumentům, které zásadně otevírají dveře antilidské gender ideologii.
A jak se to může projevit prakticky? Na našich životech?
Istanbulská úmluva legitimizuje na úrovni mezinárodní smlouvy trendy, které si hledají – a často už našly – i jiné cesty, jak ovládnout život společnosti. Neohrožuje pouze jednu sociální skupinu. Nejbezbrannější jsou samozřejmě děti, jejichž harmonický vývoj je ohrožen povinným zavedením genderově citlivé výchovy. Učitelé to budou mít těžké, a – stejně jako v jiných totalitách – bohužel zřejmě mnozí podlehnou. Ten, kdo to vzdát nesmí, jsou rodiče.
Tragikomické poměry mezi dospělými ve firmách, na úřadech a zejména vyšších stupních škol buď totalitářsky zavládnou, nebo se jim lidé vzepřou – typické téma pro demonstraci na Václaváku.
Třetí skupinou jsou věřící, zejména katolíci, na které má spadeno neomarxista i genderista. To, že řada duchovních nevnímá nebo nechce vnímat reálné ohrožení náboženské svobody, lze pochopit snad jen u těch, u nichž je silná touha trpět pro víru. Nepředpokládám, že bude vydán zákaz křesťanského vyznání. Nastane ale situace, v níž křesťan bude označen za stoupence a šiřitele nedovolených stereotypů, za homofoba, transgenderfoba, fluidgenderfoba … to vše má být podle již existujícího usnesení Evropského parlamentu posuzováno a trestáno stejně jako rasismus.
Přitom ještě donedávna nikdo nevěděl, co je to gender …
Ani teď v tom nemají genderisté jasno, a v tom vidím, byť malou, šanci.
Důležité osobnosti ve skupině vůdců gender ideologie – je třeba si uvědomit, že se nejedná o tisíce lidí – se energicky ohrazují vůči mé definici genderu. Pravda, rozdíl v přístupu je velký. Souhlasila bych totiž se studiem specifických rysů chování a také potřeb žen a mužů, tedy se studiem feminity a maskulinity (např. v Rakousku začali s gender medicínou, která pracuje s předpokladem, že pohlaví by např. mělo být bráno v potaz při předepisování léků, už za socialismu se vědělo, že ženy a muži nemají nosit stejně vážící břemena, existují studie užitečné pro děti – odlišnost sluchového vnímání, pozornost atd.) Je také jasné, že při řešení všech – i politických – problémů může výrazně pomoci odlišný vhled mužů a žen. Když to slyšela jedna studentka gender studies, zděsila se a vykřikla: „ale tak to není, gender je o moci jednoho pohlaví nad druhým, gender je o tlaku společnost, která stereotypně vnímá člověka jako muže nebo ženu. Mužem a ženou se nerodíme, ale jsme tak formován výchovou.“ Důležité je slovo moc, nadvláda. U zrodu stojí totiž marxismus a jeho třídní boj.
Nyní stručně k teorii generové identity: člověk se narodí a je už v porodnici (bez dovolení dotyčného) označen jako muž nebo žena. Tady už gender ideologie dosáhla velkého úspěchu: existuje třetí, resp. neurčené pohlaví (nejblíže od nás v Německu). Pohlaví je možné měnit – ne už terapiemi a chirurgicky, stačí to prohlásit před úřady. Úplně jiná věc je sexuální orientace, která je hetero-, mono-, bisexuální nebo jiná (včetně pedofilie nebo sexuální orientace na přírodu). Třetí, co člověka charakterizuje, je genderová identita, kterých jsou desítky (v zásadě body na úsečce mezi mužem a ženou, ale existuje také identita psa). Všechny tyto tři roviny se dají volně kombinovat a měnit. A je trestuhodné někomu to zakazovat nebo někoho kvůli tomu diskriminovat. Jogjakartské principy,které si daly jako cíl proniknout do ústav všech zemí, tvrdí následující: určí-li si člověk svou identitu, úřady ji musí respektovat a zapsat (potom se celkem snadno stane muž matkou). Další princip ctí právo nikomu to nesdělovat. Vždy však platí trestnost diskriminace. Máte už v hlavě zmatek?
Přidám suché konstatování: právě toto je genderová rovnost. V mezinárodních úmluvách probíhal proces takto: v roce 1979 byla schválena Úmluva o zákazu všech forem diskriminace žen (socialistické Československo bylo signatářem). Šlo skutečně o rovnost žen a mužů, žena však měla v době mateřství výsadní postavení. V průběhu let byla rovnost mužů a žen nahrazena genderovou rovností (pro nezasvěcené jen jiný název rovnosti mužů a žen). Pak přišel rychlý rozvoj genderových identit, různých pohlaví a různých sexuální orientací. Binarita (muž x žena, samec x samice a jejich komplementarita) je odsuzována. Genderová rovnost je tedy rovnost všech genderových identit a různých sexuálních orientací. Toto je báze, z níž vychází genderově citlivá výchova!
Charakteristika antigenderisty z příručky levicové organizace Social watch: chrání rodinu, otravuje s uchováváním kultury, navíc evropské, založené na moudrosti antiky a prosociálnosti křesťanství, tvrdí, že děti máme vychovávat, aby dosáhly co největší harmonie fyzické, psychické a vztahové.