Na celém světě se zvyšuje počet mladých lidí, kteří se nazývají transgender. Někteří z nich chtějí změnit své pohlaví. Pro některé to znamená spásu, ale pro některé to také může vést k zoufalství a smrti, jak ukazuje příběh Alexe.
Německý mainstreamový deník Die WELT přinesl zpověď rodiny s příběhem jejich syna Alexe, který skončil tak, jak nejhůře jak mohl.
Jednoho večera, když bylo Alexandrovi šestnáct let, sledoval televizi se svým otcem a pak náhle řekl:
„Ty, tati, myslím, že jsem holka.“
Otec vůbec nevěděl, co na to má říct. Šokován, ale s projevem pochopení svému synovi sdělil:
„Ty na to ještě přijdeš.“
Alex jen svého otce poprosil, aby nic neříkal matce. Otec to přesto nakonec matce řekl. Matka dnes přiznává, že byl kvůli tomu Alex naštvaný, protože si v té době nebyli Alex s otcem tak blízcí.
Potom už se na dlouhou dobu o tom nikdo z nich nebavil. Otec si myslel, že to byl jen šílený nápad jeho syna. Matka toto téma odsouvala tak daleko, až na to nakonec zapomněla. A to až do doby, než bylo Alexovi 18 let a stál krátce před maturitou, kdy našla na svém stole od Alexe dopis. V něm na několika stránkách popsal, proč věří, že žije ve špatném těle.
Ještě té noci vyšla do po schodech do jeho pokoje, ale Alex už spal. Uplynulo dalších pět dní, než ho matka v souvislosti s dopisem konečně oslovila. A tím začala transformace nejstaršího syna Michaela a Marie Huberových na „dceru“. Její syn, který vážil 90 kilo, který stejně jako jeho otec rád jezdil na silných motocyklech, u dědečka řezal dřevo motorovou pilou a jezdil se sousedovic traktorem se nyní chtěl stát holkou.
Matka si kladla otázky:
„Můj syn ve špatném těle? Jak k tomu došel?“
Maria Huberová si vzpomíná, že Alex mluvil o tom, jak vyhledával odpovědi na internetu, které vysvětlovaly jeho pochybnosti. Mluvil o lidech, jejichž těla vypadají jako muži nebo ženy, ale ve skutečnosti se cítili opačně. Říkal, že tento fenomén je vědou uznáván a že pohlaví může být změněno pomocí medicíny. Také jméno je možné si nechat změnit.
Alex také mluvil o Leně, se kterou se setkal na jedné internetové platformě. Lena, která se jako dítě jmenovala Tom, si ve dvanácti letech „všimla“, že jí tělo chlapce „nevyhovuje“ a tak brala 15 hormonů proto, aby neprošla jako chlapec pubertou. Alex Leně řekl, že jí závidí, že jí nikdy nevyrostly vousy.
Rodina Huberova se ve skutečnosti jmenuje jinak. Alexovo rodiče si přáli odvyprávět příběh jejich chlapce, protože sám Alex přeměnu muže na ženu někdy sám považoval za chybu. Rodiče nechtějí veřejně vystoupit pod vlastním příjmením, protože se chtějí chránit před nenávistnými útoky. Jejich vyprávění totiž boří „tu správnou a jedinou cestu ke štěstí“ vedoucí přes změnu pohlaví. Cestu, která má proměnit samo-lítostivou mládež v sebevědomé dospělé. Zkrátka boří „perfektní“ řešení při krizi s vlastní identitou. Ale u Alexe tato cesta nic nevyřešila a naopak ho přivedla k totálnímu zoufalství.
Byla to Lena, která Alexovi v té době vysvětlila, jak by tato cesta mohla vypadat. Ona tou cestou sama šla. Říká, že to pro ní byla spása. V prostředí Leny vědí jen rodina a staří přátelé, že se ve skutečnosti jmenuje Tom. Chce, aby to tak zůstalo, protože dnes žije v jiném městě. Je jí 25 let a je o rok mladší než Alex. Studuje a do budoucna se chce stát chirurgem, aby pomohla ostatním změnit jejich pohlaví. Tak, jak bylo pomoženo i jí. Nikdo v universitním prostředí netuší, že nebyla vždy ženou. Proto i ona nechce zveřejnit své pravé jméno.
Alexovu cestu je snazší pochopit, když člověk zná i cestu Leny. Protože i když cesty obou končí rozdílně, na začátku stála stejná otázka:
„Kdo vlastně jsem? Ten kluk, kterého denně vidím v zrcadle, nebo ta dívka, kterou se cítím být?“
Lidé, kteří se stejně jako Alex a Lena neidentifikují se svým rozeným pohlavím, se nazývají transgender, transident nebo transsexuál. Už tyto termíny jsou dost kontroverzní, protože svědčí o tom, jak někteří definují pohlaví – někteří spíše fyzicky (sexuálně), sociálně (pohlavně) a nebo jako otázku individuální identity (identita). Narozdíl od intersexuálních lidí jsou transsexuální lidé narozeni s jednoznačným biologickým pohlavím, což ale nekoresponduje s jejich vlastním vnímáním.
Vedle Hamburku, Frankfurtu a Mnichova se v jednom ze čtyř hlavních specializovaných center v německém Münsteru, kde se též specializují na nezletilé trans-děti, počet dětí s poruchou identity – tedy genderovou dysforií – zvýšil za poslední roky více jak na dvojnásobek – ze 70 dětí za rok na 180.
Alex byl bystré a chytré dítě, říká jeho matka při prohlížení fotoalba z dětství. Marii a Michaelovi Huberovi nic nenaznačovalo, že by jejich nejstarší syn mohl být někým jiným, než chlapcem. Dítě obklopené několika přáteli, které se často cítilo být šikanováno, nepochopeno a osamoceno, jak Alex později sám napsal. Ale i přes to by v té době nikdo do něho neřekl, že by byl raději holkou.
Alexova touha počátkem léta 2011 stát se ženou byla pro jeho rodiče překvapením, a to navzdory prvnímu předběžnému vyznání před dvěma lety. Alex Leně v chatu napsal, že to oba rodiče nechtějí přijmout, ale jeho matka mu řekla:
„Nemyslím si, že jste ve špatném těle. Ale i když to uděláš, vždy zůstaneš moje dítě.“
Takto to popisují rodiče. Matka se obávala, že o Alexe přijde, pokud mu neprojeví pochopení. Pro otce to bylo těžší. Trápilo ho to, že Alex nechce dělat věci, které pro něj byly do té doby naprosto přirozené. Například pomáhat při výměně pneumatik. Mezi otcem a synem poté docházelo ke konfliktům a hádkám, které otec nehrotil, protože pro něj byl jeho syn to nejdůležitější.
Alex v nejbližším velkém městě konečně našel terapeuta, který léčil i jiné trans lidi. Ten se po několika měsících přesvědčil o Alexově jiné genderové identitě a podporoval jeho touhu stát se ženou.
Na Alexově laptopu Maria a Michael Huberovi později našli zvukový soubor, zaznamenaný počátkem roku 2018. Alex na něm říká, že v době mezi lety 2011 a 2012 měl pochybnosti, zda je opravdu žena. Ale nikdo jeho pochybnosti nechtěl slyšet, říká v nahrávce. Maria Huberová přehrála soubor prvnímu Alexovu terapeutovi. Ten na ní reagoval podrážděně. Byl si prý velmi jistý, že Alex byl transsexuál.
Několik měsíců po zahájení terapie začala Alexovi narůstat díky hormonální léčbě malá prsa. Alex si také nechával narůst dlouhé vlasy. Rodině bylo dovoleno jmenovat ho jen Alexandra nebo Alexa. Pro přátele nyní už Alexa poslala zprávu přes WhatsApp, že je teď ženou. Někteří se s tím nesmířili a vyhýbali se jí. Jiná přátelství to upevnilo.
Doma se Alexa oblékla stále více do ženského. Jeho – tedy nyní už její matka – Maria Huberová si pamatuje, jak jí dávala tipy na líčení. Vousy si Alexa nechala odstranit trvale laserem na vlastní náklady. Cvičila mluvu ve vyšší tónině. Pouze v provozovně zůstala pro ostatní praktikantem Alexem, kde nosila kalhoty, košile, trička, a neutrální oblečení. Někteří lidé si ale i tam všimli jeho proměny, říká Alexova matka.
Alexe se v této době dařilo tak dobře jako nikdy předtím. Už netrpěla temnými náladami. Poznala dívku přes internet, se kterou navázala první intimní vztah. To však netrvalo dlouho, Alexina přítelkyně měla problémy s duševním zdravím, byla v depresi a na Alexu to bylo už moc, tak vztah ukončila.
V létě 2014 po absolvování školy chtěla Alexa vést svůj život již jen jako žena. Chtěla nadále studovat ve velkém městě, kde by ji každý znal už jen jako ženu. Zažádala okresní soud o změnu jména a pohlaví v dokladech, přičemž jí soud vyšel na základě lékařských posudků vstříc.
Alexa byla odhodlána svoji přeměnu na ženu co nejrychleji dokončit, a to i po fyzické stránce. Operaci pohlaví plánovala na první semestrální prázdniny. Mezi Alexou a jejím otcem docházelo o víkendech ke stále častějším rozepřím. Otec chtěl, aby s operací tolik nepospíchala a nechala si vše projít hlavou.
„Čím více jsem jí to rozmlouval, tím více byla rozhodnutější“, vypráví otec Michael Huber.
V únoru 2015 se Alex nechal v Mnichově přeoperovat na ženu. Po operaci se jako žena necítila dobře, dostala žlutou horečku a měla velké bolesti. O několik měsíců později potom následovala druhá, regulérní operace.
18. srpna 2015, krátce po druhé operaci, napsala Alexa do svého notebooku poznámku. Nazvala jí:
„Moje rozloučení“:
„Hluboce se nenávidím za to, co jsem si operací provedl. Se vší silou jsem si přál, abych mohl být opět normálním mužem. To už bohužel není možné. Chtěl bych mít jako muž pěknou přítelkyni, stát se otcem, mít rodinu. Jsem hluboce znechucen mým současným stavem v této androgynní zemi nikoho.“
Rodiče našli tuto zprávu minulý rok. Byl to pro ně šok. Dlouho jim nedocházelo, jak moc Alex operace lituje. Jak se mu, nebo tedy tehdy už jí, po operaci zle dařilo. Rodiče z té doby také našli spousty selfie fotografií, kde se Alexa fotila před zrcadlem. Rodiče se tehdy obávali, že je Alexa nemocná a trpí anorexií, protože výrazně zhubla. Alexa byla nyní často podrážděná, hádavá, přecitlivělá. Vyčítala jim, že se v dětství o ní nestarali, že jí špatně vychovali. V roce 2016 si potom Alexa našla nového terapeuta, o kterém se rodiče dozvěděli až později.
Následující rok to s ní bylo stále horší. Její nejlepší přítelkyně teď měla nového přítele, což Alexu dost podráždilo. V určitém okamžiku Alexa přiznala, že byla do oné přítelkyně zamilovaná.
„Když přišla s Petrem (jméno je změněné), moje pocity viny o své přeměně se zhoršily a horší,“ napsala Alexa ve svém zápisníku.
Představovala si, jaké by to bylo vrátit se zpátky před operaci, vzít si svou přítelkyni, mít s ní děti. Denně snila o budoucnosti jako muž.
Teprve na začátku roku 2018 řekla rodičům, že už nevěděla, kdo je: jestli muž nebo žena. Mluvila o myšlenkách na smrt.
„Co byste udělali, kdybych měl nehodu?“ zeptala se matky.
Matka jí požádala, aby nic nedělala a aby vyhledala pomoc. Alexa jí to slíbila. V březnu prohlásila, že chce žít jako muž. Rodiče jí mají znovu jmenovat Alexem. Alex přestal užívat estrogen, nechal si předepsat testosteron a začal chodit s vytáhlou košilí jako kluk. Začátkem letošního roku obdržel Alex stipendium na německo-francouzský magisterský titul, na který se ucházel jako žena, a nebyl si jist, jak se s tím vypořádat. Chtěl začít studovat jako muž, ale v pasu se uvádí, že je žena. Řekl svým rodičům, že závidí svému bratrovi, který měl přítelkyni, která udělal všechno správně:
„A já jsem zabil Alexandra.“
Alexovo nálady vyděsily jeho rodiče. Matka s ním chodila k terapeutům a lékařům. Spolu s otcem navštívili chirurga, kterého se Alex zeptal, jestli se opět může stát mužem. Chirurg řekl, že reverzní operace je sice možná, ale velmi obtížná a už to nebude nikdy takové, jako dříve.
Poslední víkend na konci června plánoval Alex stěhování do Francie. Vyklidil dosavadní studentský pokoj, setkal se v neděli s přáteli na grilování a domluvil se na pondělí s kamarádkou na setkání v kavárně. Krátce před tím ale schůzku zrušil a odjel ke svým rodičům.
Když se matka vrátila z práce, uviděla Alexovu tašku na chodbě. Zavolala ho, ale neodpověděl. Možná, že znovu vyšel do lesa, pomyslela si. Alex miloval les. Teprve když šla později do sklepa, našla ho tam. Alexander se oběsil. Bylo mu 25 let.
Na jeho náhrobku je jméno Alexander, tak, jak si to přál v dopise na rozloučenou.