Zdroj: Pixabay
Chirurgické změny pohlaví jsou v západním světě nebezpečně rostoucím trendem. Obzvláště děti a mladí lidé patří mezi silně zastoupenou skupinu. V Německu někteří lékaři určují diagnózu genderové dysforie již u dětí v mateřských školkách jen na základě toho, s čím si dítě hraje a co rádo nosí za oblečení.
Od roku 2012 se počet lidí žádajících změnu pohlaví rychle zvýšil. V Německu zhruba dvakrát – proběhne zde přibližně 1 800 operací ročně. Zde se vyskytovalo před třiceti lety 3 000 transexuálů, dnes jich je 24 000. Ve Velké Británii jsou počty mnohokrát vyšší. Například Britská klinika Tavistock zaznamenala 28-násobný nárůst pacientů.
Je však obtížné správně diagnostikovat, zda skutečně existuje porucha, kterou lze léčit pouze hormony a následnou operací změny pohlaví. Je pacient skutečně narozen ve špatném těle, nebo jeho nespokojenost s vlastním tělem plyne z jiných důvodů, které by se měly řešit užší psychoterapeutickou péči? Přesné určení je obtížné. Podle mnichovského psychiatra pro děti a dospívající Alexandra Korteho nemohou ošetřující lékaři „nikdy vědět s jistotou“, zda je člověk transsexuál podle subjektivních i objektivních kritérií. Pacienti si zpočátku tuto diagnózu provádějí sami, a proto je podle Korteho důležité po „delším diagnosticko-terapeutickém procesu“ spolu s pacientem zjistit, pomocí jakých prostředků lze snížit jeho trápení kromě ultima ratio, tj. přiřazení léků a chirurgických změn pohlaví.
Mnoho lékařů se již dlouho specializovalo na léčbu genderové dysforie – zmíněné v technickém žargonu. Vzhledem k prudkému nárůstu počtu případů se zdá, že přiřazení pohlaví je pro lékařské profese zlatým dolem. Patří sem také prof. Annette Richter-Unruh, která ve své praxi v Dortmundu nabízí hormonální terapie pro děti a dospívající, kteří trpí „poruchami genderové identity“, pro takzvané „transcendentní“ děti. V rozhovoru pro Die WELT odhaluje svůj pohled na věc. Diagnóza „genderové dysforie“ je pro ni již jistá ve chvíli, kdy
„by biologický chlapec ve školce byl raději dívkou, chtěl nosit dívčí sukně a oblečení a tento jeho stav trval déle než šest měsíců. V pubertě by tento chlapec nevratně maskulizoval.“
Nevyhnutelný a přirozený růst vousů a zlomený hlas jsou
„procesy, které se jsou nepřijatelné. Poté u těchto dětí přerušíme pubertu a jeden až dva roky je léčíme na cílené pohlaví, v tomto příkladu ženskými hormony. Zpravidla se pak ve věku 18. let provádí operace změny pohlaví.“,
dodává prof. Annette Richter-Unruh.
»