V minulém díle jsme si rozebrali v souvislosti s Istanbulskou úmluvou Genderový mainstreaming a poukázali jsme na články a odstavce, podle kterých budou muset být do právního řádu zaneseny opatření vedoucí ke změně mentality a postojů společnosti, vymýcení kulturních vzorců chování a tradic. Dnes si povíme něco více o tom, jak je Genderová ideologie neslučitelná s mezinárodními i národními právy rodičů a jak její ratifikace omezí práva rodičů týkajících se výchovy svých dětí. Aby byla stávající národní i mezinárodní legislativa týkající se práv rodičů a dětí slučitelná s Istanbulskou úmluvou, je implementace genderového mainstreamingu do národní legislativy nezbytná.
díl Istanbulská úmluva Drastický zásah do práv dětí a rodičů – I. část
Neakceptovatelný je ve vztahu k právu rodičů na výchovu svých dětí zmíněný Článek 3. písmene c. Istanbulské úmluvy, který hovoří o pohlaví jako společenském konstruktu – podle genderové ideologie může být ženou i muž a muž i ženou podle toho, kým se cítí být. Přesně to popisuje odstavec 53. Důvodové zprávy: „U určitých skupin osob může také dojít k diskriminaci na základě jejich pohlavní identity, což zjednodušeně řečeno znamená, že pohlaví, se kterým se ztotožňují není v souladu s pohlavím, které nabyly při narození. Patří sem kategorie osob, které neodpovídají tomu, co společnost stanovila jako členy „mužské“ nebo „ženské“ kategorie.“
Takové osoby nesmějí být diskriminovány a nesmí na nich být pácháno násilí. Istanbulská úmluva považuje za genderově podmíněné násilí i Psychické násilí, podle článku 33. Istanbulské úmluvy a jeho výkladu v Důvodové zprávě odstavci 180, kdy „Rozsah trestného činu je omezen na úmyslné jednání, které vážně narušuje a poškozuje psychickou integritu člověka, kterou lze dosáhnout různými prostředky a metodami. Úmluva nedefinuje význam vážné poruchy.“
Istanbulská úmluva ve Článku 3. odstavci b. přiřazuje domácí násilí dospělým osobám v rámci rodiny, Důvodová zpráva ale jasně hovoří i o dětech: „Domácí násilí zahrnuje především dva druhy násilí: násilí intimního partnera mezi současnými nebo bývalými manželskými partnery nebo partnery a násilí mezi generacemi, které se obvykle vyskytuje mezi rodiči a dětmi. Jedná se o rodově neutrální definici, která zahrnuje oběti a pachatele obou pohlaví.“
Přijde li tedy nezletilé dítě za svým rodičem s požadavkem o změnu pohlaví rozdílnou tak, jak je definována v odstavci 53. Důvodové zprávy, než je ta biologická, nebude mít rodič (nebo rodiče) možnost do takového rozhodnutí jakkoliv zasahovat, protože by se dopustili podle zmíněného odstavce 53. Důvodové zprávy diskriminace a trestného činu genderově podmíněného násilí, ke kterému se vztahuje například zmíněný Článek 33. Istanbulské úmluvy společně s odstavcem 180. Důvodové zprávy. Pokud rodičům tedy přijde domů nezletilá, a co je důležité, biologicky, sexuálně a mentálně ještě nevyzrálá dcera s tím, že je chlapec a u chlapců zase naopak, tak rodiče jsou povinni tuto změnu nejen akceptovat, ale u takových dětí jí i podporovat.
V článku 20. odstavci 1. Istanbulské úmluvy „Smluvní strany přijmou legislativní nebo jiná opatření nezbytná k tomu, aby obětem zajistila přístup ke službám usnadňujícím jejich zotavení z násilného útoku. Tato opatření by v případě nutnosti měla zahrnovat i služby jako je právní a psychologické poradenství, finanční pomoc, ubytování, vzdělávání, školení a pomoc při hledání zaměstnání.“ Ve vztahu k dětem potom Důvodová zpráva v odstavci 132 uvádí, že: „Cílem specializované podpory je zajistit komplexní úkol posílit obětem prostřednictvím optimální podpory a pomoci, která vyhovuje jejich specifickým potřebám. Většinu toho lze nejlépe zajistit ženskými organizacemi a podpůrnými službami poskytovanými například místními orgány se specializovanými a zkušenými pracovníky s důkladnou znalostí násilí na základě pohlaví. Je důležité zajistit, aby byly tyto služby dostatečně rozšířeny po celé zemi a byly přístupné všem obětem. Navíc tyto služby a jejich pracovníci musí být schopni řešit různé druhy násilí, na něž se vztahuje tato úmluva, a poskytovat podporu všem skupinám obětí, včetně těžce dosažitelných skupin. Typy podpory, které takové služby vyžadují, zahrnují poskytování přístřeší a bezpečného ubytování, okamžitou lékařskou pomoc, shromáždění forenzních lékařských důkazů v případech znásilnění a sexuálního napadení, krátkodobé a dlouhodobé psychologické poradenství, trauma, právní poradenství, advokační a terénní služby, telefonní linky pomoci směrující oběti na správný typ služby a specifické služby pro děti jako oběti nebo svědky.“
V tomto případě budou moci děti udávat své rodiče za genderově podmíněné násilí, pokud rodiče vyjádří své negativní stanovisko ke změně jejich vlastní integrity, tedy ke změně jejich pohlaví. Rodiče pozbudou tímto drastickým právním zásahem práva vychovávat své dítě podle tradičních hodnot. V jednom z následujících dílů si popíšeme, co všechno Istanbulská úmluva řadí do kategorie „násilí a násilný útok“. Patří sem i absurdity, jakými jsou hádky, křik, plácnutí a nebo jen dotek či nemístná poznámka.
Podle článku 45. odstavce 2. potom rodičům-pachatelům genderově podmíněného násilí bude uložen „trest včetně trestu odnětí svobody“ nebo na nich bude uplatněno „sledování nebo dohled“ a nakonec budou „zbavení rodičovských práv, nelze-li jiným způsobem zajistit nejlepší zájem dítěte, který může zahrnovat i bezpečnost oběti.“
Jak bylo zmíněno v úvodu, Istanbulská úmluva je neslučitelná s Úmluvou o právech dítěte
díl Istanbulská úmluva Drastický zásah do práv dětí a rodičů – II. část
Státním donucením nelze narušovat přirozený rozvoj dítěte a právo rodiny na jeho výchovu. Stát je povinen akceptovat neohrožující výchovu rodičů či osob blízkých, kteří jsou originárně za výchovu odpovědni a musí také přihlédnout k místním kulturním zvykům. Ostatně tuto podmínku stanoví Úmluva o právech dítěte ve svém čl. 3, ods. 2. který říká, že „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná správní opatření.“
Rovněž v článku 5 Úmluvy o právech dítěte se jasně hovoří o povinnostech státu respektovat výkon rodičovských práv s ohledem na místní kulturu a tradici: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místními obyčeji, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.„ (Nutno podotknout, že orientace je zde myšlena jako směřování ve vývoji, nikoli orientací sexuální). S ohledem na historii evropského prostoru stát tedy může zabezpečovat přirozený rozvoj dítěte, ale apriori toto právo musí zůstat v rukou zákonných rodičů. Istanbulská úmluva je tedy v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, pokud nerespektuje místně a kulturně specifickou výchovu a rodičům odebírá právo rozhodovat o rozvoji dítěte. S ohledem k věku dítěte, jeho rozumové a volní vyspělosti by dítě nemělo samo rozhodovat o podmínkách své výchovy, pokud tato výchova není v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. Tento názor je podložen také V článku 12. Úmluvy o právech dítěte, kdy uvádí, že „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni“.
Na důraz ochrany práva výkonu rodičovské péče V článku 14., odst. 2. Úmluvy o právech dítěte jsou smluvní strany povinny uznávat práva a povinnosti rodičů a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.
Totéž platí v případě odst. 3, čl. 14 kdy „svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předepisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.“ Zde Úmluva o právech dítěte upravuje ochranu společnosti i samotných dětí před náboženským vlivem, který by byl v rozporu se zákony i morálkou. V některých částech světa jsou to právě děti, které se stávají obětí náboženské manipulace. V globalizovaném světě a ve spojení s migrační krizí je pak toto riziko mnohem nebezpečnější.
V dalším díle na Info WARS u dětí ještě zůstaneme. Budeme se věnovat propagandě genderové ideologie na všech stupních vzdělávání a do všech sociálních, kulturních a dalších oblastí.
Pokud se chcete dozvědět více, sledujte také vyjádření odborníků na facebookových a webových stránkách organizace Aliance pro rodinu.